Luskoun je jediný savec, který má po těle šupiny. Tohle zvíře proto vypadá trochu jako chodící šiška. Mnoho lidí ani neví, že něco takového existuje, přitom luskouni žijí na Zemi už 65 milionů let a dá se říci, že se setkali s dinosaury (a přežili je). Jsou to zvířata noční a samotářská, je těžké je v přírodě potkat. Celkem je známo 8 druhů luskounů – 4 druhy žijí v Africe a 4 v Asii. Někteří jsou malí, ale známe i větší druhy, které mohou měřit až 2 metry a vážit 35 kg. Luskouni se živí termity a mravenci, které loví dlouhým lepkavým jazykem. Rozhrabávají termitiště silnými drápy, dobře plavou a za mravenci šplhají i na stromy.
Jsou zajímaví i jinak – dokáží chodit po zadních nohou, matka vozí mláďata na ocase, na ochranu před nepřítelem vystřikují páchnoucí tekutinu ze žlázy u análního otvoru (asi jako náš tchoř), syčí, funí a sekají ocasem. Při větším nebezpečí se stočí do klubíčka a ocasem si zakryjí hlavu i břicho. Vznikne tak prakticky nedobytná koule. Anglický název „pangolin“ vznikl z malajského výrazu „penggulung“ = něco, co rotuje. Pevnost šupin a stah těla luskouna je tak silný, že kouli nedokáže prokousnout či roztrhnout ani lev. Jenže to je bohužel asi vše, čím se luskoun dokáže bránit. Ke své smůle je docela pomalý, nedokáže rychle utíkat a spoléhá se na svou taktiku koule. Proti člověku však tato vynalézavá strategie moc nepomáhá. Pytlák použije psa, který luskouna vystopuje, zvíře stočené do klubíčka sebere a strčí do pytle.
Zvířata jsou odchytávána a zabíjena v obrovských množstvích, zabití luskouni se spaří horkou vodou a šupiny se oloupou. Je zajímavé, že většina odhalených pašovaných zásilek obsahuje mrtvá mražená těla už bez šupin – šupiny se tedy obchodují a zasílají zvlášť. Cena luskouních šupin se ve velkoobchodě pohybuje mezi 500-600 USD/kg, v maloobchodě 800-1200 USD/kg.
Šupiny se využívají i k výrobě suvenýrů (šupiny s rytinami a obrázky), šperků (náhrdelníky a přívěsky) či talismanů proti čarodějnicím a démonům. V některých afrických zemích lidé věří, že když žena spálí luskouní šupinu před dveřmi muže, ten se do ní zamiluje. Šupiny se také pálí na polích k odrazení divokých zvířat či jako ceremonie k přivolání deště. V Tibetu a Nepálu jsou luskouní šupiny materiálem k výrobě rituálních tibetských vonných tyčinek „nagi“ používaných při očistném ceremoniálu Ribo Sangcheo či Lugta. Tyto tyčinky se dováží i do evropských zemí.
Luskouní kůže se používá na kožené výrobky – např. v USA se objevují speciální kovbojské boty z luskouní kůže (cowboy boots).
Mezinárodní průzkum prováděný v letech 2010-2015 odkryl nové trasy nelegálního obchodu, které jsou poměrně překvapivé. Největší část obchodu s luskouny probíhá samozřejmě v Asii – v Číně, Vietnamu, Malajsii a Hong Kongu. Zdrojem jsou země, kde se luskouni vyskytují v přírodě a kde jsou nelegálně pytlačeni – v Africe je to především Kamerun, Nigérie, Uganda a Sierra Leone, v Asii pak Indonésie, Malajsie a Myanmar.
V asijských přístavech jsou často zabavovány obrovské zásilky obsahující několik tun mrtvých luskounů, šupin nebo i živých zvířat. V Hong Kongu byly v roce 2014 zabaveny 2 tuny luskouních šupin nalezené v kontejnerech se dřevem z Ugandy a Kamerunu. V roce 2015 byla v Indonésii zabavena zásilka 5 tun zmražených luskounů posílaná přes Vietnam do Číny (hodnota zboží by na černém trhu byla 1 800 000 USD). Ve stejném roce bylo v Číně zabaveno 2 674 luskounů bez šupin ukrytých na rybářské lodi atd. Celkově bylo v letech 2007-2016 zdokumentováno 209 velkých zabavení:
Luskouni patří mezi chráněné druhy již od roku 1975, kdy byli zařazeni do přílohy II mezinárodní úmluvy CITES. V roce 2000 byly vyhlášeny nulové kvóty na obchod s asijskými druhy, což těmto druhům sice mírně pomohlo, ale zároveň způsobilo přesun pozornosti na africké druhy a zvýšení pytlačení v Africe. Mezi poslední pozitivní ochranářské kroky patří přeřazení všech druhů luskounů do přílohy CITES I, tj. mezi druhy přímo ohrožené vyhubením, ke kterému došlo v roce 2016 (návrh byl jednomyslně přijat všemi hlasujícími státy, což svědčí o skutečně kritické situaci těchto druhů zvířat). Toto přeřazení v praxi znamená, že mezinárodní obchod s luskouny je zakázán.
Některé státy postihují nelegální obchod s luskouny skutečně přísně. V roce 2010 byl v Číně odsouzen k doživotí Malajec, který pašoval 2 090 zmražených luskounů a 1 800 kg šupin. Další spolupachatelé byli odsouzeni k 5-10 letům vězení. Bohužel obvyklejší přístup je uložení jen mírných trestů (např. v Malajsii byl pachatel podobného činu odsouzen k 1 dni vězení a pokutě 30 000 USD). Takové tresty pouze utvrzují pachatele v tom, že jim nic zásadního nehrozí, a nelegální obchod proto roste….
Bylo by možné se ptát, proč luskouny neodchovávat a nesnažit se část poptávky saturovat farmovým chovem či luskouny vypouštět zpět do přírody. Tento přístup však nelze použít. Farmový chov a snaha o saturaci poptávky je velmi riziková strategie, pokud nevíme, jak rozsáhlá poptávka skutečně je a zda tím nebudeme pouze stimulovat další obchod. Jednalo by se také vlastně o podporu konzumace luskounů (pouze se snahou ji omezit na zboží ze schválených farem) a o rezignaci na snahu o osvětu a výchovu veřejnosti. Farmové chovy nejsou možné ani z pohledu praktického či ekonomického. Chov luskounů je kvůli jejich unikátní ekologii extrémně náročný. Potřebují speciální potravu (i v zoo se termiti a mravenci v dostatečném množství shánějí obtížně), jsou vysoce náchylní ke stresu, často trpí zápalem plic a vředovými onemocněními (70 % luskounů umírá v lidské péči do jednoho roku, a to i v optimálních podmínkách chovu) a mají jen velmi nízkou reprodukci (maximálně 1 mládě ročně). Idea rozsáhlejšího chovu na farmách či v chovatelských zařízeních je proto nereálná. Pokud někdo tvrdí, že provozuje farmu odchovávající luskouny, jedná se s téměř 100% pravděpodobností o zařízení „propírající“ zvířata nelegálně odchycená v přírodě.
Odchovy luskounů v lidské péči jsou poměrně vzácné. Na celém světě je v zoologických zahradách celkem chováno jen několik desítek luskounů. I to je důvodem, proč většina lidí živého luskouna nikdy nespatřila.
Luskouni jsou převáženi i živí a zabiti jsou až po převozu na místo určení, protože se tak maso nekazí. Zvířata jsou silně zaparazitovaná, nadopovaná silnými antibiotiky a vitamíny, aby vydržela transport. Překupníci je násilím krmí velkým objemem sádrového prášku nebo prášku z kořene smldince, aby zvýšili jejich prodejní hmotnost. Není proto divu, že naprostá většina zvířat, i pokud jsou kontrolou objevena a zabavena, ve velmi krátké době uhyne. Šance na jejich návrat do přírody je prakticky nulová.
Velmi zajímavá je skutečnost, že z Afriky jsou luskouni do Asie často posíláni také tranzitem přes Evropu (doposud se vyskytly záchyty ve Francii, Belgii, Německu, Nizozemí a Švýcarsku). Nizozemí a Švýcarsko jsou dokonce považovány za země cílové, kde dochází ke spotřebě luskounů, stejně tak jako USA. Např. v roce 2015 byla v Ugandě na mezinárodním letišti Enttebe zabavena zásilka 700 kg slonoviny a 2 000 kg luskouních šupin, jejímž místem určení bylo Nizozemí.
Luskouni jsou dnes nejvíce obchodovanými zvířaty na světě. Každý den putuje v Asii nelegálně přes hranice přes 100 kg šupin či luskouních těl! Populace v přírodě klesají, poptávka po luskounech ale stále stoupá. Pro bližší představu, jak je obchod s nimi rozsáhlý, použijme srovnání s jinými hodně obchodovanými zvířaty – ročně je z přírody upytlačeno:
Podle statistik bylo z volné přírody v letech 2004-2013 upytlačeno více než 1 000 000 luskounů.
Už odnepaměti člověka zajímají zvířata něčím zvláštní a výjimečná. Pokud nějaký druh zvířete má něco, co jiné druhy nemají, lidé této vlastnosti obvykle přisuzují nějaké magické schopnosti. Stejně je to i s luskouny – jejich prokletím je netypický pokryv těla. Luskouní šupiny se drtí na prášek (v tradiční čínské medicíně nazývaný CHUAN SHAN JIA 穿山甲), který se používá v čínské, korejské i africké tradiční medicíně. Přestože neexistuje žádný výzkum, který by jejich léčebný účinek potvrdil, lidé věří, že šupiny léčí kožní a pohlavní nemoci, podporují krevní oběh a laktaci, léčí otoky, astma, abscesy, revma, artritidu a zmírňují bolesti při menstruaci. V Číně je dodnes povolen legální obchod s luskouními šupinami, od roku 2007 se však šupiny smí používat jen s certifikátem o jejich původu a ve speciálně určených nemocnicích ve formě patentovaných přípravků. Tato legální spotřeba činí v Číně v průměru 26 600 kg šupin ročně (zdokumentováno v letech 2008-2015). Rozsah nelegálního obchodu sice nikdo nezná, ale nejspíš bude mnohonásobně vyšší.
Kromě šupin se luskouni loví i pro maso. V Africe patří k druhům loveným a konzumovaným v rámci tzv. bushmeat (maso divokých zvířat prodávané na trzích). Větším problémem je však Asie, kde poptávka po luskounech obrovsky narůstá a kde jsou považováni za delikatesu. Již od 16. století bylo v Číně luskouní maso konzumováno jako posilující pokrm. V současnosti jde o luxusní potravinu, která je považována za symbol vyššího sociálního statusu a bohatství. Hostitel nabízí svým hostům luskouna jako speciální delikatesu, vyjadřuje tím svou pohostinnost a zároveň demonstruje své bohatství. Luskouni se podávají pečení, v omáčce, dušení, a dokonce se zpracovávají i nenarozené plody – Číňané vaří speciální polévku, v níž plave luskouní embryo.
Nabídka luskouních šupin či masa se objevuje i na internetu a na sociálních sítích. I v České republice je proto nutné si všímat možného prodeje či nelegálního dovozu a podezřelé okolnosti nahlásit příslušným úřadům. Luskouní šupiny nejsou příliš nápadné a mohou snadno uniknout kontrole.
Pomoci luskounům lze pouze kombinací několika přístupů – přísnou ochranou v přírodě, důslednou kontrolou a postihováním pachatelů (pytláků, překupníků i konzumentů) a šířením osvěty, zvláště pak v Asii, kde je třeba veřejnost přesvědčit, aby výrobky z luskounů nekupovala a nepoužívala.
